Noc
Uprostřed temné noci přeplněné tiše našlapujícími skřety, plíživými přeludy a ještě temnějšími stíny sedím na okraji světa, nahlížím dolů do hlubin pekla a přemítám o světě vezdejším. A nevím, jak vysvětlit si důvod svého bytí, jak najít ospravedlnění své přítomnosti, jak vůbec žít dál. Snad jen pro ty dva, co mám ve svém srdci. Jsou praví andělé, jsou mou propustkou z očistce, jsou světlem na dálnici osudů, jsou mi vším, co mohl jsem si kdy přát. A bojím se, že jednou všechno skončí, já opět udělám chybu, která mě o ně připraví, a budu opět sám. Ale teď jsem tady a oni se mnou, tak proč se trestat, když se ještě nic nestalo, tak proč přivolávat nechtěné.
Uprostřed temné noci jsem dospěl k poznání, že stále žiju a mám dva rozkošné důvody proč být dál a proč se radovat z každé minuty, kterou mi osud nadělí.