10.4.2010
Půlnoc pomalu neodvratně se blíží
čas čarodějnic nastává
není místo na příčetnost
každého čeká vlastní svěrací kazajka
snad zbývá jen napít se
ochutnat studnu šílenství
a zapadnout mezi normální
Půlnoc rodí se z plen večera
a pocity utlačované vyplouvají
na hladinu
a nezbývá čas na nevšímavost
jsem to já kdo zešílel
nebo jen svět zdá se tak
obyčejný?
Půlnoc vyvstává před námi
jak hovor stoletých ryb
tak potichu
tak samozřejmě
tak nečekaně
Půlnoc probouzí se denního komatu
a myšlenky zapomnělé ožívají
snad jednou
jednou podaří se nepřežít
vlastní smrt
snad jednou
jednou skončí tohle věčné
tak neskutečně tesklivé
pobláznění
Půlnoc vyvstává
z vyvadajících červánků
čas kouzel
čas bláznů
čas smrti
čas sladkého zapomnění