Vezmi si mě
8. 6. 2012
Vídávali ho u kostela snít
před oltářem vedle ní pokleknout
a teď sotva po roce
zůstal sám jen s nevyplněnými sny
Každou noc spí na náhrobním kameni
tam pod kostelními hodinami
kde prokletí sebevrazi leží
Mnoho nocí jsem vedle něj proseděl
dokud rudý kohout nezakokrhal
a nepřivolal další ztracený den
Už nikdy nebude svírat její srdce ve svých dlaních
tiše doufá že jednou neprobudí se
a své osudy na večnosti opět spojí
Každou noc jsem ho pohřbíval
kopal a zahazoval jeho hrob
a každý večer nalezl jsem ho
znovu ležet na jejím náhrobku
a nepřející osud se mu hlasitě smál
a čas dál nezměněně utíkal
Každé ráno křičel těsně před rozedněněním
křičí k tmavým nebesům
- vrať se mi
vezmi si mě
nenechávěj mě dál čekat
napodruhé se už nic nezkazí -
a pak se tiše rozplakal
a já choval jsem ho jak nemluvně
a jeho kůže bledá a slabá jak papír
zdála se ještě bledší a křehčí
Jeho láska zatím leží
v temných hlubinách mrazivého hrobu
hruď těžký kámen tíží
a plískavá hlína a trouchnivějící rakev jsou její svatební šaty
a mrtvolný měsíc netečně svítí
na ten zvláštní pár
Kdysi vídáváli ho před kostelem snít
a nyní je jeho štěstí pryč
a hřbitov je jeho domovem