Poklid usínajícího dne
8. 6. 2012
Nad stromy se mraky tiše prohání
plují pomalu svým tempem
odnikud nikam
jen tak se loudají
a smějí se
smějí se nám
a slunce uléhá ke spánku
a měsíc ještě nevstal
a v tom podivném tichu
kdy i užvanění ptáci zmkli
vylézají ze svých děr
skřeti a čarodějnice
a ve vodě bublají hastrmani
a po lesích uspěchaně bloudí vlkodlaci
a mě zachtělo se být kusem skály
a trpělivě sedět
a mlčet
a naslouchat
a věčně nebýt
v té nádherné strnulosti