..... (3.2.2003)
22. 10. 2012
Temně obří bubny zní
jejich žalostné dunění
nad spícím městem
neradostně letí
a tisíce hlasů
uvnitř našich duší
kříčí a žalují
zoufale volají
po svobodě
až chce se raději
z té hlučné samoty
se zbláznit
zastřelit
nebýt
a pohublý měsíc
schoval se
za temný příkrov
olověných mraků
a hvězdy pohasly
stejně jako naše naději
na spasení
Temně obří bubny zní
a země začal se chvět
a hlubiny své otevírat
a pohlcovat
vše co dosud přežilo
tam nahoře
tam na povrchu
a konec již se blíží
a nemožno utéct
z té hlučné samoty
není naděje
není spasení
a není boha
kterého bych vzývali
Temně obří bubny zní
a najednou rozhostilo se
nečekané ticho
ostře řezající do uší
nyní již neslyšících
není již nevyslyšených
a všude mír
a klid
a bůh
tak najednou
spokojený