Princezničce II
Někdy připadáš si sama
svět kolem ubíhá do neznáma
a nikdo už o tebe nestojí
a všichni tví kdysi blízcí jen za svým spěchají
ale věř stále tu pro tebe jsem
a pro trošku tvého štěstí zpřeházel bych celou zem
Někdy přijdou plačtivé a špatné dny
kdy ztrácejí se touhy a sny
kdy nebe zahalí se olověnými mraky
a slunce už nikdy neohřeje tě svými paprsky
ale věř vyšplhám nahoru mezi hvězdy
a přinesu ti jejich třpytivý prach
abych zahnal tvé chmury tvůj strach
Někdy začnou z očí samy kanout slzy
a ty ztracená najednou nevíš kudy
všude kolem tma ticho a neskutečná zima
život už není zábava zbyla jen lopotná dřina
ale věř polibkem na tvou tvář mi každý den začíná
ty jsi ta pravá jedinečná a jediná
a udělám cokoli co bude v mých silách
aby na obloze pro tebe znovu duha zazářila
věř mi po každé noci musí nastat den
a ten nový příští bude tvůj a plný radosti jen
znovu slunce šumivé stromy zlatavě prozáří
rozbouřené vody osudu se uklidní
a my na loďce spolu po nich vyplujeme
a naši pohádkovou zem najdeme