6.2.2013
7. 2. 2015
Den usíná, unavený ulehá a přemítá, jestli se mu povedlo aspoň něco kloudného.
Neví, nemůže si vzpomenout.
Zvláštní.
Nežít, jen přežívat.
Zůstat ve své ulitě a doufat jen, že nakonec nějak bude.
Oči se mu zavírají, s posledním zableskem vědomí, než odpluje do snů, ho napadne, že zítra snad bude líp a snad se mu i něco konečně povede a začne žít a ne jen hloupě přežívat...