3.12.2012
7. 2. 2015
Pár posledních doušků dnešního světa,
kousíček skomírajícího světla,
zbytek ubívajícího života
a najednou není si co snít.
Tak nezbývá nic,
než jen jít o trochu blíž věčnosti
a tiše a dlouze nebýt.
Aspoň pro tenhle den.
A snad zítra přijde ta trocha potřebné naděje
a bude možná po nekonečně dlouhém čase o kapku lépe.