22.8.2017
Leželi jsme vedle sebe, oblečení i stud dávno zahozené. Polibky lehoučkými jak okvětní plátky růže se naše rty spojily pro nekonečné chvíle. Polibky sladkými i pálícími vášní až hluboko v srdci jsme se podarovali. Polibky, které nechtěli se skončit, a mezi nimi sladká vyznání jsme si šeptali.
Leželi jsme a naše těla přitisknutá jedno k druhému nás hřála, rozpalovala a nutila stále dál a víc se objímat. Tvá kůže, tak sametově konejšivá, tak andělsky úžasná, tak dokonalá. Tvé vlasy, tak hebké, tak neskutečně vonící. Tvé oči, tak modré po nebeských dálavách, tak do srdce se mi vpíjející. Tvůj smích, tak zvonivý, tak rozverný.
Leželi jsme spojeni v jednu bytost, jedno srdce a jednu duši a na pár chvil jsme zastavili čas a celý svět se točil jen pro nás. A já byl součástí tvou a ty mou. A nebylo nic, co by nás rozdělilo.
Leželi jsme jeden druhému v náručí a po čase plném radosti, vášně a sdílené lásky, jsme v sametové černi právě probuzené noci společně usínali a měsíc svítil nám na cestu do země snů.