14.6.2016
24. 8. 2016
Chtělo by se svého osudu bát
dost i duši si vyplakat
a světu do nekonečna vyčítat
všechny zbytečné chyby
a nevyplněné sliby
a jen čekat na falešné kdyby
od těch co nikdy pomocnou ruku nenabídnou
od těch co nikdy sami nepřijdou
od těch co nikdy pro nás tu nebudou
Chtělo by se svou zlobu vykřičet
žalob našlo by se bezpočet
jen vzpomenout si hned
na všechny ty staré křivdy
a překroucené pravdy
bez všech těch zbytečných kdyby
snad už jen přestat doufat
v nemožný zázrak
a spokojeně a tiše začít umírat