Jdi na obsah Jdi na menu
 


Noční chlad

3. 1. 2013
Noční chlad
pomalu snáší se
na usínající město
plné blikajících žárovek
kouřících komínů
a zamilovaných duší
a s ním přichází
milosrdná temnota
zvěstující blízké úmrtí
dalšího notně uspěchaného dne
dalšího z mála v našich krátkých životech,
tak nedlouhých a přeplněných
nesplněnými přáními
nevyslyšenými prosbami
a nenaplněnými láskami
a u barevně pomrkávajících televizorů
usínají a nudí se
přetučnělé mysli
obklopené mísami chlebíčků s majonézou,
sladkosti a bateriemi piva
a po zamrzající oblozr
pomalu vzhůru dere se
vypasený bledý měsíc
s tváří poznamenanou neštovicemi
aby brzy zmizel na druhé straně za obzorem
a nechal nový den zrodit se
a ve vylidněných ulicích
už jen pár posledních zoufalců
hledá své ztracené lásky
žijí v marném očekávání zázraku
který nikdy nepřijde
vždyť jsou tady
a ne v jiném paralelním světě
a kdesi uprostřed té největší tmy
se bláznivý básník snaží zachytit
tohle všechno na papír
tak bezvýsledně a bláhově
ve snaze předat poselství
dalším pokolením
 
 
Noční chlad
pomalu snáší se
na usínající město
plné skřítků a čarodějnic
a vlkodlaků a víl
a hrozivých zlobrů
a polednich
a potměšilých skřetů
a plivníků a draků
a nikde nikde neviděti
tu pravou lásku