VI.
Celý svůj život hledal jsem lásku a nikde jsem ji nenacházel. Prošel jsem celý svět. Ptal jsem se každého, koho jsem na své pouti potkal, a dostával tisíce odpovědí. Díval jsem se každou noc ke hvězdám a pátral ve snech. Plavil jsem se po mořích, řekách, oceánech a přece nikde nebyla. Roky ubíhaly a já stále jen zůstával ve vzpomínkách a toužebně očekával každý nový den. Strávil jsem všechen čas v obavách a svou duši jsem chtěl zaprodat, jen abych ji i já mohl najít.
Celý svůj život hledal jsem lásku a nikde ji nenacházel. Myslel jsem, že pro mě tu není. Pak podíval jsem do svého srdce a viděl jsem ji. A chtělo se mi plakat. Bylo to k uzoufání. Být jí tisíce světelných let přes hlubiny svých hříchů vzdálený. Přál jsem si skoncovat se vším a teprve až na hranici samotného bytí jsem pochopil, že jsem ji dávno mohl mít. Stačilo jen nebýt do sebe tak zahleděný, tak až k zbláznění zoufalý a téměř šílený. Stačilo jen otevřít oči, začít naslouchat. Stačilo být jen sám sebou.
Celý svůj život hledal jsem lásku a našel ji. Byla tak blízko. Každičkou chvíli se mnou. Minutu za minutou trpělivě čekající. Tak čistá, nesobecká a přející.Zbytečně jsem se upínal k budoucnosti, která nemusela nikdy přijít a utápěl se v minulosti, dávno ztracené.
Celý svůj život hledal jsem lásku a ona je tady, v přítomnosti. A já vím, že jsem pro ní teď a tady...