Pohádka
Jednou takhle zvečera jedna ztracená duše seděla na pokraji světa, pod ní děsivá temnota zvoucí trpělivě po staletí dál a ona bezradná jen seděla. Dlouhé roky totiž hledala někoho, kdo by si jí k sobě vzal a svou lásku jí dal. A ona. Celá ucaprtaná nemohouc už dál usmyslela si usadit se zrovna tady, na samém konci světa, a počkat až někdo kolem půjde. Už jí nebavilo pořád mezi lidmi běhat a žadonit a nabízet se. A tak chudinka utahaná seděla a trpělivě čekala. Druhého večera jsem šel koĺem náhodou já. Ta maličká tam stále byla, ale neprosila, jen mlčky seděla. Tak jsem si jí vzal. Svou první duši jsme totiž zaprodal a téhle mi bylo líto. A ona přijala své místo v mém světě, lehce poblázněném. Tak nyní jako dva nalezenci společně putujeme vesmírem a dopřeje-li nám to osud, dlouho cestovat budem.