15.11.2003
Někdy je to až neuvěřitelně zvláštní, jak se člověku hroutí svět pod rukama, i když vím, že všechno udělal dobře, že nikde nechyboval.
Někdy je to až k zbláznění, když neví se co dál, když najednou cesta končí a za ní jen temné a husté lesy, tak hluboké a zrádné.Někdy je to až podivné, jak do sebe život zapadá, jak se sám bez sebemenšího přičinění skládá.Někdy.Někdy je to až zvláštní, byť ani nevím co. Jen podivný pocit rozlil se po duši. Ale ta už zažila horší a chvíli takhle vydrží.Někdy je to až ...Někdy.Ale kdy přijde to zasloužené teď, nebo zítra, nebo včera, nebo večer, nebo ráno. Snad bude mi přáno dožít se toho.